Střediskový sraz 11.10.2009

15.10.2009 20:41

 

Déšť. První slovo, které každému vytanulo na mysli několik vteřin po probuzení. Šedá obloha, mraky od obzoru k obzoru, depresivní předpověď počasí. Účast na nádraží tomu odpovídala. Sedmička i Šotci dost dlouho vedli v počtu členů, Duběnky značně zaostávaly, ale v rozhodujícím okamžiku jich do haly napochodovalo asi patnáct, jen Ostnovci se dost dlouho zoufale rozhlíželi kolem a hledali kohokoli, kdo alespoň trochu vypadá jako jejich člen… Díky vám všem, kdo jste přišli! A hanba každému, kdo se zalekl podzimního deštíku a usoudil, že radši zůstane pěkně v teple doma…

            Organizátoři mezitím rozhodli, že sraz přesunou do klubovny Sedmičky, jelikož se z Hrubé Vody stalo nehostinné bahniště. Celé středisko se tak na povel napěchovalo do autobusu číslo 12 a odjelo do Hejčína. Mezitím počasí přijalo naši kapitulaci, pršet brzy přestalo a dokonce vysvitlo slunce. Nastoupili jsme, zapokřikovali a sehráli pár tradičních seznamovacích her.

            Po nich přišla na řadu hra bojová. Po krátkém dohadování, jestli rozlišovací dresy páchnou příliš nebo jen mírně, jsme se rozdělili do třech týmů, v klasické tenisákovo – šiškové bojovce bylo cílem ukořistit nepřátelskou vlajku a tím vyřadit tým protivníků ze hry. Výsledky byly vcelku smírné, dva týmy obsadily jednou první a jednou poslední místo, třetí tým zůstal dvakrát druhý.

            Krátká svačinka, vydechnutí pod verandou, kterou statik před několika týdny svým expertním posudkem prohlásil za životu nebezpečnou, a zpátky do zahrady. Následuje rozplétání živého gordického uzlu, vázání uzlu ambulančního a před trojnožkou ještě „ulička smrti“ – probíháte špalírem z lidí, kteří mají ruce napjaté před sebou a zvednou je těsně před vámi. Někteří běhali se zavřenýma očima, někteří s foťákem v ruce, někteří po dvojicích, někteří proti sobě každý z jedné strany, někteří tak nízko, že ruce nebylo třeba zvedat.

            Dostavila se další přeháňka a zahnala nás pod střechu. Pár lidí se rozhodlo v den Velké Pardubické zahrát Dostihy a sázky, zbytek se rozprostřel k různým stolečkům, kde se v poklidné, uvolněné atmosféře hrálo všechno možné od Bangu po Agricolu, venku několik lidí holdovalo „davové schovce“, ve které není důležité najít nejlepší úkryt, ale zmizet v davu nehrajících tak dobře, aby pikající nepoznal, že jste součástí hry.

            Závěrečný nástup, poděkování organizátorů účastníkům i poděkování účastníků organizátorům a konečně předání světlemodrého březového lístku Šmoulovi. Nemůže chybět ani „Pětka, pětka, pětka, jdeme hnedka teďka!“… Celá akce končí už ve dvě odpoledne, na pořádný střediskový sraz i s velkou hrou, která ten den bohužel zůstala jenom na památečních kartičkách, se můžeme těšit nejspíš až na jaře.

            Mě ani příště žádný déšť neodradí. A co tebe?

 

Vojta


—————

Zpět