Střediskový sraz Domašov 1.-3.3.2013

08.06.2013 11:18

Autor: Pavel

 

 

Začátek měsíce byl předznamenán velkou střediskovou akcí, jenž, ač by si to jistě zasloužila, nezlákala tolik lidí, kolik jsme čekali. Sešli v tomto složení: Medvěd, Upír, Já, Šotouš, Bimbo, Jenda, Beton, Tadeáš a Vojta čekající na místě nocování.  

Nakonec se nám i přes všechen obvyklý chaos a problémy podařilo vklouznout do vlaku směrem na Domašov…

            Cesta k chatě netrvala příliš dlouho a zanedlouho jsme mohli spatřit místo, které se po dalších 48 hodin mělo stát naším útočištěm. A hned na první pohled jsme poznali, že náš zdejší pobyt nebude žádné živoření, ale spíše komfort, na který jsme nebyli zvyklí. Poté přišlo na řadu ubytování… i když lepším výrazem pro nastalou situaci je „sápanice“, které se i přes velkou snahu vedoucích nepodařilo zastavit. Nějakou dobu probíhalo vybalování a seznamování s chatou, ale brzy bylo narušeno začátkem oficiálního programu.

            Aktivitou, která nemůže chybět na žádné střediskové akci je jistě nějaká forma seznamovacích her, nejinak tomu bylo i zde, v Domašově. První z těchto her byla formou dotazníku, naším úkolem bylo najít co nejvíc lidí, dělající některou z věcí na seznamu. V seznamu se však dalo najít mnoho zákeřných a nejednoznačných otázek, které nám jeho vyplnění značně zkomplikovaly. Další na řadě byla obměna Twistera, kdy hrály dvojice proti sobě. Zatímco při řízení hry Bráchou jsme se mohli spolehnout na dlouhou agónii, v podání Vojty přišel po krátkém ztrapnění rychlý konec.

Také jsme byli svědky uvedení do celovýpravové hry na téma lovu podivných a tajemných zvířat. Vysvětlení otázky proč dobře vystihl Vojta, coby miliardář a to slovy pro nás zcela dostačujícími – „Money, Money, right?“

Následovalo hledání informací o tvorech v dramatické hře s pochodněmi při které část skupin šla chvíli kamsi do lesů a teprve vyhlášení konce hry je přinutilo se vrátit.

 Dalšího rána jsme se dočkali první etapy celovýpravové hry – cílem bylo najít Prasoveverku v předem určeném území. Úkol byl zkomplikován současně probíhající hrou na vytrhávání ocásků, avšak již po pár minutách byla Prasoveverka objevena a pro my mohli konečně ohřát své zmrzlé končetiny.

Nakonec jsme se i my dočkali pořádné bojovky. Po snídani přišla velká bitva mezi hordami skřetů a mocnou trpasličí gardou, stala se ovšem trochu fraškou po té, co byla odhalena „poslední bašta“ v horním patře, která byla prakticky nedobytná.

Šok přišel, když jsme zjistili, že si máme svůj oběd udělat my a to z ingrediencí, které dokážeme získat. Každé skupině se dařilo jinak, ale naštěstí se každému podařilo uvařit něco, z čeho se aspoň trochu najedli…

            Za zmínku stojí také večerní volnější program – v překladu rozdělení do skupin na impro, sledování filmu a rukodělky. Důležitým prvkem byla hostina, na níž bylo jídlo snězeno během 15 minut.

            Poslední den výpravy byl už ve znamení odchodu a úklidu nepořádku, jenž jsme na místě zanechali. K významnějším aktivitám nedošlo a když nepočítáme tradiční panikaření, tak vše proběhlo v klidu.

Chata v nás zanechala mnohé hezké vzpomínky a my se sem budeme rádi vracet a kdo ví, třeba odhalíme i tajemstvími opředenou Chupacabru...

—————

Zpět